Lenka Štěrbová jedenáctá na světě

 Týdenní prázdniny od plavání si začala užívat Lenka „Eňa“ Štěrbová. Jindy neoblomný trenér reprezentace českých dálkových plavců Jan Srb souhlasem s krátkým volnem od vody ocenil Lenčino jedenácté místo v 25 kilometrovém maratonu na právě skončeném mistrovství světa v Maďarsku. Pardubická plavkyně na světovém šampionátu FINA absolvovala kompletní program – v neděli 10 km, ve středu 5 km, ve čtvrtek smíšenou štafetu na 5 km (4 x 1250 m) a v pátek královskou pětadvacítku, suma sumárum za šest dní více než 41 závodních kilometrů!

 Lenčino 11. místo v závodě na 25 km je nejlepším umístěním českých dálkových plavců na šampionátu a za poslední čtyři roky také nejlepším umístěním českého dálkového plavání na světové seniorské soutěži. Eňa tak více než úspěšně navázala na 15. místo na MS v ruské Kazani před dvěma lety.
Celkem 8 plavkyň z 21 účastnic závodu 25 km startovalo na loňských OH v Rio de Janeiro. Nechyběla olympijská vítězka Sharon van Rouwendaal z Holandska (na 25 km druhá) ani úřadující mistryně světa na 10 km Francouzka Aurelie Muller (na 25 km osmá). Závod vyhrála Brazilka Ana Marcela Cunha, která po zlatu na nejdelší trati v Šanghaji 2011 a Kazani 2015 dovršila triumf tří titulů světové šampiónky.

A jak vypadal balatonský týden z Lenčina pohledu?
Neděle 16. července, 10 km: na startu 62 závodnic, úkol zněl umístění do poloviny startovního po-le, to je do 31. místa. Nepodařilo se, doplavala jsem 37. Byla to trochu nováčkovská daň, ještě nikdy jsem v tak početně obsazeném závodě nestartovala. Rozhodující chyb přišla po startu, když jsem se nedokázala zařadit na dobrou pozici v hlavní skupině, to znamená doprostřed „balíku“. Zůstala jsem na kraji a u každé bóje tak musela naplavat spoustu metrů navíc.
Středa 19. července, 5 km: „Sprinterská“ pětka rozhodně není moje trať, ale i tak to už bylo mnohem lepší než desítka. Poučila jsem se z nevydařeného začátku a tentokrát se zařadila do „balíku“ na mnohem lepší pozici. Celkové 26. místo z 58 startujících znamenalo splnění cíle, první dvacítka byla na dosah.
Čtvrtek 20. července, smíšená štafeta na 5 km (4×1250 m): První úsek plaval Matěj Kozubek, druhý Víťa Ingeduld, třetí Alena Benešová, čtvrtý já. Skončili jsme 16. z 19 štafet. Může to vypadat jako propadák, trenér nás ale pochválil a zdůraznil, že jsme šestnáctí na světě a že 51 dalších států, které se zúčastnily mistrovství, štafetu vůbec nedokázalo postavit.
Pátek 21. července, 25 km: Byla to moje čtvrtá pětadvacítka na velké soutěži, byla jsem už dvakrát na ME a jednou na MS a zkušenosti z předchozích závodů moc pomohly. Věděla jsem, že se musím za každou cenu držet v hlavní skupině, současně ale nebláznit a neplýtvat silami, čekalo mě víc než 5 hodin závodu, přitom byla teplá voda a vzduch měl přes třicet stupňů., Sice jsem brzy dostala žlutou kartu – jedna závodnice, asi Maďarka nebo Francouzka mě držela za nohu, tak jsem intenzivně zakopala, abych mě pustila a rozhodčí, kteří viděli jen to kopání, mě už ukazovali „žlutou“ – ale stanovenou taktiku se dařilo dodržovat až do 15. kilometru. Pak nás o kolo (jedno kolo mělo 2,5 km) doplavali muži, kteří startovali 20 minut před námi. To je na všech posledních šampionátech už obehraná písnička. Několik nejrychlejších plavkyň se za muži vyveze a časová ztráta ostatních rychle narůstá. Tak se i v tomhle závodě oddělila první desítka, ve které byly obě Američanky, Italky a Australanky a také největší favoritky van Rouwendaal, Cunha, Muller, Ruska Krapivina a domácí hvězda Olasz. Ty pak bojovaly o medaile. Já jsem se držela s Japonkou a Ekvadorkou, pak se mně podařilo stáhnout Němku, Francouzsku a druhou Maďarku. V posledním kilometru jsem zkusila zaútočit, Němka a Francouzka už neměly síly reagovat, Maďarka Somenek se udržela, věděla jsem, že je hodně rychlá, letos vyhrála Evropský pohár v Eilatu a byla třetí v Barceloně, ale když jsme rameno na rameni plavaly podél tribun, všimla jsem si, že má hodně vysokou frekvenci a usoudila, že už asi víc nedokáže přidat. Vychutnala jsem si bouřlivé povzbuzování, byť samozřejmě celé hlediště fandilo domácí závodnici, a šla do finiše až v posledních patnácti metrech před cílem.    Trenér reprezentace Jan Srb zhodnotil vystoupení české dvojice v závodě na 25 km pro webové stránky dálkového plavání takto: „Závod na 25 kilometrů je to nejtěžší, co se na šampionátu plave, a oba naši plavci uspěli. Matěj Kozubek na začátku výborně pracoval na čele a i potom, co z balíku odpadl, statečně bojoval a doplaval si pro dobré 18. místo. V závodě nechal úplně všechno. Lenka Štěrbová perfektně pracovala během celého závodu, dokázala se vrátit do balíku, když ho ztratila, a až do cíle nevypustila ani metr. Výsledkem je fantastické 11. místo. Oběma svým plavcům musím pogratulovat.“
           Lenka se po týdnu volna stráveném v domovských Pardubicích přesune napřed do Prahy a pak do Strakonic k závěrečnému soustředění před odletem na Světovou univerziádu v čínském Taipei, kde po-plave závod na 10 kilometrů. V rámci přípravy na univerziádu absolvuje ještě poslední větší test při 19 kilometrovém maratonu Jarak – Šabac na řece Sávě v Srbsku 6. srpna.

(článek zpracoval Michal Štěrba)