„Lenka? Pohodová turistka, která se chystá na vyhlídkovou plavbu“

Východní Čechy, Pardubice – S uznávaným plaveckým trenérem Michalem Štěrbou si „film pro pamětníky“ pouštěl Jaromír Fridrich.
Na překonání legendárního průlivu mezi Francií a Anglií připravil devět plavců. Jako první Lídu Jelínkovou v roce 1988 a jako poslední svoji dceru Lenku v roce 2010. Původním povoláním zootechnik udělal po roce 1989 tříletou novinářskou zkušenost. Nakonec zakotvil jako obchodní manažer, dnes u zahraniční firmy, která se zabývá krmivem pro ryby. S ing. Michalem Štěrbou, hlavou pětičlenné rodiny (manželka Lenka, devatenáctiletá dcera Lenka, patnáctiletá dcera Michaela a třináctiletý syn Vojislav) si pouštíme plavecký film pro pamětníky.
„Já su tak šťastné!“ Co vám tahle věta říká?
To je červenec roku 1971, František Venclovský a jeho první slova poté, co vystoupil na břeh v Doveru a úspěšně zakončil svůj druhý pokus o přeplavání Kanálu La Manche.
Znamenalo to pro vás něco?
Byl jsem žákem šesté třídy sportovní školy. A legendární pardubický trenér Miroslav Švec nám tehdy položil otázku, proč chceme závodně plavat. „Protože bych jednou chtěl přeplavat kanál La Manche,“ odpověděl jsem mu.
Do vod Kanálu jste se sice nikdy neponořil, ale řadu plavců či plavkyň jste na tenhle ojedinělý sportovní výkon připravil. Na který pokus jste nejvíc hrdý?
Hodně těžká otázka (dlouho přemýšlí). Asi na plavbu Richarda Haana. Se sólistou Státní opery Praha a pozdějším držitelem Ceny Thálie, jsem začal spolupracovat v roce 2003 v době, kdy měl za sebou tři neúspěšné pokusy. Během dvou let se natolik zlepšil, že v roce 2005 přeplaval Kanál jako nejstarší Čech – v šestapadesáti letech měl velmi kvalitní čas 14 hodin ?a 7 minut.
Pojďme však na úplný začátek. První byla Lída Jelínková v srpnu 1988. Jak s odstupem tolika let na tenhle mimořádný sportovní výkon vzpomínáte?
Především jako na obrovské dobrodružství. Vědět tenkrát tolik, co víme dnes, určitě bychom do toho nešli.
A důvod?
Byl skoro zázrak, že se nám podařilo získat všechna povolení a do Anglie vůbec odjet. Teprve v Doveru jsme se dozvěděli většinu zásadních informací a zjistili, že určitě nebudou stačit libry, které nám v bance přidělili na takzvaný devizový příslib. Pokud by Lídě pokus nevyšel, asi bychom tam dodneška museli mýt nádobí…Možná ale právě ta bezstarostná odvaha mládí, taková ta „kolumbovská víra“, že někde na západě je Indie a při tom se „omylem“ objeví Amerika, byla příčinou, že první žena z Československa přeplavala La Manche. Dnes bychom to po zralé úvaze vzdali předem.
Připomenu, že tehdejší čas jedenatřicetileté pardubické plavkyně deset hodin a 28 minut byl lepší než čtyři předcházející pokusy Františka Venclovského a Jana Nováka. Jak se vůbec trénuje na Kanál?
Měli jsme určité zkušenosti z domácích závodů na 10 a 20 kilometrů. Lída přes zimu trénovala s plavci sportovní školy v bazénu, od jara pak téměř výhradně v přírodních podmínkách, hlavně v Labi a na Seči. Generálkou na La Manche bylo týdenní červnové soustředění na Baltu. V rámci tehdejších možností a úrovně znalostí 80. let se asi nedalo dělat o mnoho víc.
Vzpomínám si, že Jan Novák trénoval doma ve vaně, kam si do vody sypal kvanta obyčejné kuchyňské soli, aby si zvykal na mořskou vodu.
To bylo spíš pro zatraktivnění televizního zpravodajství. Faktem ale zůstává, že metodika přípravy se od časů průkopníků Venclovského a Nováka hodně změnila. Dříve se kladl velký důraz na otužilost, počítalo se ?s délkou pobytu ve vodě kolem 15 hodin. Dnešní vyzyvatelé La Manche jsou špičkoví plavci, kteří dokážou Kanál přeplavat dříve, než úplně promrznou.
Co bylo tehdy v celé přípravě i vlastní realizaci nejtěžší? Před rokem 1989 byl problém vyjet k „obyčejnému“ moři do Jugoslávie, natož do Anglie na Kanál.
Vzpomínám na vyhlašování nejlepších sportovců Pardubic za rok 1986, kdy jsem na radnici začal mluvit o tom, že máme skvělou dálkovou plavkyni, která vyhrává všechna domácí mistrovství, ale nikdy ji nepustili na závody do zahraničí. Předseda našeho oddílu Jarda Hrdina, ostřílený schůzovní harcovník a skvělý chlap, blednul a kopal mě pod stolem, abych zavřel pusu. Vedoucí tajemník okresu vytáhl tužku a něco si poznamenal. Čekali jsme, zda dostaneme předvolání k výslechu nebo povolení k cestě na Západ. Přišly devizové přísliby!
Každý otec má při narození svých potomků skrytá a velká přání. Bylo to v případě dcery Lenky překonání Kanálu?
Napadlo mě to, když bylo Lence deset let. Jako tehdy průměrná bazénová plavkyně žákovské kategorie naprosto suverénně vyhrála dva závody na Sečské přehradě. Tehdy jsem si potvrdil, že se narodila pro plavání na otevřené vodě.
Co se dalo aplikovat z přípravy a realizace pokusu Lídy Jelínkové?
Přes dvaadvacetiletý odstup poměrně dost. Lída ?i Lenka absolvovaly rozhodující kilometráž v bazénu s Tomášem Neterdou. Obě ?v období před pokusem dokázaly získat titul mistryně republiky na 10 a 20 kilometrů. Obě měly závěrečné soustředění u moře – Lída na Baltu v tehdejší NDR a Lenka na Jadranu v Chorvatsku. Při vlastní plavbě přes La Manche obě skvěle vedl legendární lodivod Reg Brickell.
První srpnový pokus zmařila nepřízeň počasí. Vyšel až ten druhý – 9. září 2010 se Lenka stala nejmladší českou přemožitelkou a časem 9:22 hodin čtvrtou nejrychlejší. Jak na to vzpomínáte?
Hlavně na poslední noc před pokusem, respektive část noci, protože lodivod nám dal zelenou někdy kolem deváté večer a z hotelu jsme odjížděli ve dvě ráno. Pořád vidím ten rozdíl mezi rodiči, kteří nervózně nezamhouřili ani oka, a Lenkou, která s bezstarostností šestnáctiletého teenagera usnula hned, jak zalehla, a v půl třetí ráno v doverském přístavu nastupovala na Brickellovu loď Viking Princess s výrazem pohodové turistky jedoucí na vyhlídkovou plavbu.
Co bylo ve srovnání s rokem 1988 těžší?
Síla proudu, přesněji řečeno velikost rozdílu mezi maximálním přílivem a minimálním odlivem. Čím je tato hodnota vyšší, tím víc je plavec strháván z ideálního směru plavby. Dopředu jsme věděli, že proud bude hodně silný. Však to taky ten den zkusila už jen jedna štafeta. Lenka dokonce získala od zastřešující asociace zvláštní cenu, protože žádný jiný plavec za posledních 28 let nepřeplaval La Manche za tak silného proudu.
Jak by vyznělo srovnání pokusů Lídy a Lenky?
Po sportovní stránce opět dost podobně. Obě byly rychlé, vytrvalé, otužilé ?a odhodlané. Obě startovaly z Shakespearovy pláže mezi Doverem a Folkestonem ?a obě dokončily své pokusy na francouzském pobřeží, prakticky na stejném místě. Obě také silný vítr nepustil do vody v původně plánovaném a rezervovaném termínu. Zatímco ale v roce 2010 jsme si po srpnovém desetidenním marném čekání na vhodné počasí mohli dovolit jet domů a do Anglie se vrátit v září, v roce 1988 by něco takového bylo nemyslitelné. Pokud bychom přijeli do Československa bez pokusu, už by nás nikdo zpět nepustil. Takže jsme tenkrát tři týdny trénovali v přístavu, ?v obálce schraňovali libry pro lodivoda a v hotelu bydleli na dluh a doufali, že to nakonec dobře dopadne.
Za úspěch na olympiádách či mistrovstvích světa inkasují sportovci slušné prémie. Co získá přemožitel Kanálu?
Peníze určitě ne, plavání přes Kanál je čistě amatérskou záležitostí a spíše investičním projektem. Výjimkou je třeba první Makedonec, který přeplaval La Manche – ten dostal od státu doživotní rentu tisíc dolarů měsíčně.
Když už jsme u peněz – na kolik přijde Kanál?
V roce 1988 se jednalo asi o 70 tisíc korun. To byly obrovské peníze, průměrný plat za dva roky. Zhruba asi pětinu jsme zaplatili ze svého, zbytek generální sponzor VCHZ. V roce 2010 to bylo 200 000 korun a všechno šlo z rodinného rozpočtu.
V poslední době u nás zvěsti kolem kanálu La Manche trochu utichly. Chystá se něco? A bude u toho Michal Štěrba?
V roce 2015 by chtěli plavat Jan Jarinkovič z SC PA Pardubice a Radek Táborský ?z Bohemians Praha. S Honzovou trenérkou Lenkou Korchňákovou konzultujeme některé specifické záležitosti, s Radkem jsme domluveni na zintenzivnění spolupráce poslední půlrok před pokusem.
A Lenka?
Úkolem letoška je maturita a úspěšné složení přijímacích zkoušek na medicínu. Věřím však, že se na Kanál vrátí ?a zaplave rychlý čas…
Vizitka
Datum narození: 15. března 1960.
Vzdělání: Vysoká škola zemědělská Praha.
Koníčky: plavání, historie.
Oblíbená kniha: historické romány Henryka Sienkiewicze.
Oblíbený film: Pekařův císař.
Oblíbená historická postava: Winston Churchil.
Nejoblíbenější jídlo a pití: smažený vepřový řízek a pivo.
Nejkrásnější místo, které jsem navštívil: Bylo jich moc, ale nejlíp je mi na chatě na Seči.
Nejdůležitější rada, kterou jsem v životě dostal: Raději pozdravit dvakrát než vůbec.
Životní krédo: Dokud dýchám, doufám!
Očima blízkých
Lenka Štěrbová, manželka:

„Ač narozen ve znamení Ryb, povahou spíše Lev či Býk. Život s ním je jako nekonečná plavba, jejíž vražedné tempo a směr určuje právě ON. Vzdát či zvolnit tempo vám nedovolí. Jakýkoliv vzdor z vaší strany je prakticky bezvýznamný, neboť stejně nakonec podlehnete jeho skálopevnému přesvědčení, že výhradně jeho plavba je tou nejsprávnější. Excelentní manažer, skvělý organizátor, výtečný trenér, úžasný otec, obstojný manžel, mizerný pomocník v domácnosti.“
Lída Jelínková, svěřenkyně:
„Na mateřské dovolené v roce 1984 jsem hledala nějakou aktivitu, jak se odreagovávat od běžných starostí a povinností. Jsem bývalý bazénový plavec, bylo pochopitelné, že to bude u vody. No, a potkala jsem Michala, v té době zkušeného dálkového plavce a otužilce. Víte, Michal je žralok, do všeho se zakousne a hned tak nepustí. Dokáže vše, na co pomyslí, i když na samém začátku vypadají jeho nápady až nereálně. Slovo dalo slovo a já začala plavat dvacetikilometrové maratony a závodit ve vodě při minusových teplotách. Michalova nevinná věta: „Co kdybys zkusila přeplavat kanál La Manche?“ mě už ani nepřekvapila. Tak nějak samozřejmě jsem chápala, že to dokáže zrealizovat, a já holt budu muset udělat všechno pro to, aby se to podařilo. Michal má ohromě dobrou vlastnost – dokáže motivovat, hecovat. Takové lidi mám ráda a Michala si moc vážím.“
Autor: Redakce